Pomalá a srozumitelná čeština pro začátečníky.
Krátká epizoda zaměřená na poslech a porozumění bez vysvětlování gramatiky.

V této epizodě mluvím o kalendáři, dnech, měsících a plánování. Dozvíš se také, jak se v Česku píše datum a proč máme svátky podle jmen.

Text epizody:
Ahoj.
Vítej u podcastu Čeština s Michalem pro začátečníky.

Dnes budu mluvit o kalendáři a datu.

Jak často používáš kalendář?
Já ho používám každý den, i když mám volno.
Dívám se do něj, když plánuju práci, návštěvy, dovolenou nebo třeba oslavy narozenin.

Já používám kalendář hlavně v telefonu a v počítači.
Dřív jsem měl rád papírové kalendáře, ale dnes je pro mě jednodušší mít všechno na jednom místě.

V českém kalendáři týden začíná pondělím a končí nedělí.
To zní jako samozřejmost, ale na mnoha amerických kalendářích týden začíná nedělí.

Pro většinu lidí jsou pracovní dny od pondělí do pátku.
Pondělí nemá nejlepší pověst.
Po víkendu se lidé vracejí do práce nebo do školy a často se jim nechce vstávat.
Pátek má naopak hodně lidí rádo, protože začíná víkend.

Znám lidi, kteří říkají, že čtvrtek je malý pátek.
Asi proto, že v pátek už nemají tolik práce a myšlenkami jsou někde jinde.

Datum v češtině říkáme a píšeme trochu jinak než například v USA.
Nejdřív je den, potom měsíc a nakonec rok.
To je důležité hlavně pro lidi ze zemí, kde se píše nejdřív měsíc.

Rok má dvanáct měsíců.
V Česku máme leden, únor, březen, duben, květen, červen, červenec, srpen, září, říjen, listopad a prosinec.

Některé české názvy měsíců můžou být pro studenty trochu těžké, protože se nepodobají jiným jazykům.
Například červen a červenec jsou si velmi podobné, takže si je lidé někdy pletou.

Já jsem měl jako dítě nejraději červenec a srpen.
To byly letní prázdniny, takže jsem nemusel chodit do školy.
Prosinec jsem měl taky rád.
Na konci prosince jsme slavili Vánoce a taky jsme jezdili na hory.

V kalendáři jsou také státní svátky.
V těchto dnech bývají školy, úřady a některé firmy zavřené.
Lidé mají volno a často tráví čas s rodinou nebo jedou na výlet.

Na začátku roku se vždy podívám, na jaké dny vycházejí svátky.
Když je svátek v pondělí nebo v pátek, vznikne dlouhý víkend.
To je příjemné, protože máme tři dny volna za sebou.

Když je svátek v úterý nebo ve čtvrtek, přemýšlím, jestli si nevzít v pondělí nebo v pátek volno a udělat si tak ještě delší víkend.

Český kalendář má ještě jednu zajímavou věc: svátky podle jmen.
O tom jsme už mluvili v epizodě číslo 23.
Každý den má v kalendáři jedno nebo více jmen a lidé si k svátku často přejí.

A co ty?
Používáš papírový kalendář, nebo kalendář v telefonu?

To je pro dnešek všechno.
Přepis epizody najdeš dole.

Pokud se ti epizoda líbila, můžeš podcast ohodnotit.
Pokud se díváš na video, můžeš dát like.
Také mi můžeš napsat zprávu nebo e-mail.
Detaily najdeš v popisu epizody.

Děkuju za poslech.
Uvidíme se příště.
Ahoj.

Je to pro tebe příliš snadné? Vyzkoušej podcast Čeština s Michalem určený pro pokročilejší studenty.

—
Podpora mé tvorby: https://ko-fi.com/cestinasmichalem
Online lekce: https://italki.com/teacher/6989034
Web: https://czechstart.buzzsprout.com
e-mail: cestinasmichalem@gmail.com

Support the show

Pomalá a srozumitelná čeština pro začátečníky.
Krátká epizoda zaměřená na poslech a porozumění bez vysvětlování gramatiky.

V této epizodě mluvím o čase, hodinách a každodenním rytmu dne. Dozvíš se také, jak Češi mluví o čase.

Text epizody:
Ahoj.
Vítej u podcastu Čeština s Michalem pro začátečníky.

Dnes budu mluvit o hodinách.

Náš den se většinou řídí časem.
Ráno vstáváme,
dopoledne pracujeme nebo studujeme,
odpoledne máme další povinnosti a večer většinou odpočíváme.

Každý člověk má trochu jiný režim.
Já mám rád pomalejší ráno.
Rád si udělám čaj nebo kávu a nechci hned spěchat.
Ale ne vždycky to jde.
Když musím někam jet, najednou sleduju hodiny mnohem víc.

V češtině je užitečné rozumět tomu, jak lidé mluví o čase.
Jednoduché je říct například sedm třicet nebo osm hodin.
Tomu rozumí každý.

V běžné konverzaci ale Češi často říkají půl osmé.
To znamená 7:30.
Pro mnoho studentů je to na začátku matoucí, protože půl osmé není 8:30, ale 7:30.

Podobně lidé říkají čtvrt na osm.
To je 7:15.
A tři čtvrtě na osm je 7:45.
Tyto výrazy nejsou ze začátku jednoduché, ale jsou velmi běžné.

V Česku se také často používá čas od nuly do dvaceti čtyř hodin.
Hlavně v jízdních řádech, na lístcích, v e-mailech nebo na internetu.
Například, když je napsáno 21:30, znamená to půl desáté večer.

Čas hodně řešíme, když se s někým domlouváme.
Když se chci s někým sejít, musím vědět, v kolik hodin a kde.

V Česku je docela důležité chodit včas.
Když mám schůzku v deset hodin, je dobré přijít pár minut předem.
Když vím, že přijdu pozdě, je slušné alespoň napsat zprávu.

Samozřejmě ne každý člověk je dochvilný.
Někteří lidé chodí často pozdě.
Jiní jsou nervózní, když nepřijdou o deset minut dřív.
Já se snažím chodit včas, ale nestresuji se.

V práci hraje čas velkou roli.
Pracovní den má začátek a konec, schůzky mají přesný čas a úkoly mají termíny.
Když mám moc termínů najednou, je to stresující.

V běžném životě kontrolujeme hodiny pořád.
Díváme se, kdy jede autobus, kdy začíná film, kdy zavírá obchod nebo kdy máme jít k doktorovi.

Já mám někdy pocit, že den uteče moc rychle.
Ráno mám plán, ale během dne se objeví nové věci.
E-mail, telefon, nákup, vaření, úklid nebo nějaký malý problém.
Najednou je večer a já nevím, kam celý den zmizel.
Proto se snažím plánovat jen několik důležitých věcí.

Ale den nemá být jen práce a povinnosti.
Je dobré mít čas i na odpočinek.

Každý člověk má k času jiný vztah.
Někdo plánuje všechno dopředu, jiný žije víc spontánně.
Někdo chodí všude brzy, jiný přichází na poslední chvíli.

Já se snažím plánovat, ale nechci to přehánět.

A co ty?
Vstáváš raději brzy, nebo pozdě?
Chodíš na schůzky včas?

To je pro dnešek všechno.
Přepis epizody najdeš dole.

Pokud se ti epizoda líbila, můžeš podcast ohodnotit.
Pokud se díváš na video, můžeš dát like.
Také mi můžeš napsat zprávu nebo e-mail.
Detaily najdeš v popisu epizody.

Děkuju za poslech.
Uvidíme se příště.
Ahoj.

Je to pro tebe příliš snadné? Vyzkoušej podcast Čeština s Michalem určený pro pokročilejší studenty.

—
Podpora mé tvorby: https://ko-fi.com/cestinasmichalem
Online lekce: https://italki.com/teacher/6989034
Web: https://czechstart.buzzsprout.com
e-mail: cestinasmichalem@gmail.com

Support the show

Pomalá a srozumitelná čeština pro začátečníky.
Krátká epizoda zaměřená na poslech a porozumění bez vysvětlování gramatiky.

V této epizodě mluvím o škole a studiu v Česku. Dozvíš se, jak funguje základní škola, známky, vysvědčení, školní jídelna, a tak dále.

Text epizody:
Ahoj.
Vítej u podcastu Čeština s Michalem pro začátečníky.

Dnes budu mluvit o škole a studiu.

Škola je velká část života.

V Česku chodí děti nejdřív na základní školu.
Základní škola má devět tříd.
To znamená, že děti chodí do školy devět let.
Děti začínají většinou v šesti letech a chodí do školy od pondělí do pátku.

První třída je pro děti velká změna.
Najednou mají aktovku, penál, sešity, učebnice a hlavně domácí úkoly.
Musí sedět v lavici, poslouchat paní učitelku a zvykat si na nový denní režim.

Na základní škole se děti učí číst, psát a počítat.
Později mají více předmětů, například češtinu, matematiku, dějepis, zeměpis, přírodopis, angličtinu nebo tělocvik.

Já si pamatuju, že některé předměty mě bavily víc a některé míň.
Když byla hodina nudná, bylo těžké dávat pozor.

V české škole jsou známky od jedné do pěti.
Jednička je nejlepší známka.
Pětka je nejhorší známka.
Když dítě dostane jedničku, je to úspěch.
Když dostane pětku, většinou to musí opravit.

Na konci pololetí a na konci školního roku dostávají děti vysvědčení.
Vysvědčení je důležitý papír se známkami.
Když má dítě dobré známky, rodiče mají radost.
Když známky nejsou dobré, doma může být dusno.

Ve škole jsou také přestávky.
Přestávka je čas mezi hodinami.
Děti můžou jíst svačinu, mluvit se spolužáky nebo chodit po chodbě.
Pro mě byla přestávka nejlepší část dne.

V českých školách bývá také školní jídelna.
Tam děti chodí na oběd.
Jídlo ve školní jídelně je pro mnoho Čechů silná vzpomínka.
Školní obědy nebyly moc dobré, ale dalo se to jíst.
Já si pamatuju polévky, omáčky, knedlíky, těstoviny i sladká jídla.

Po základní škole jde mnoho studentů na střední školu.
Existují různé typy středních škol.
Gymnázium je více obecné a často připravuje studenty na univerzitu.
Jiné školy jsou praktičtější a připravují studenty na konkrétní práci.

Důležitá zkouška na konci některých středních škol se jmenuje maturita.
V Česku se o maturitě hodně mluví, protože je to velký moment ve studentském životě.
Na maturitu se studenti musí dlouho připravovat.
Všichni jsou nervózní, protože že jde o hodně.

Po střední škole může člověk jít na vysokou školu.
Vysoká škola už je jiná.
Student má víc svobody, ale také víc zodpovědnosti.

Škola ale není jen o známkách a o testech.
Je také o kamarádech, učitelích, výletech, školních akcích a vzpomínkách.

Škola nás ovlivní na dlouhou dobu.
Ale pro hodně lidí studium nekončí, když skončí škola.
I dospělý člověk se pořád něco učí.
Učí se v práci, doma, z knih, z internetu nebo z vlastních chyb.

Studium češtiny je podobné.
Není to jen gramatika a slovíčka.
Je to také kultura, humor, zvyky a způsob, jak lidé mluví.

Když se učíš česky, učíš se postupně rozumět jinému světu.
A to je podle mě zajímavé.
Někdy je to těžké, ale každý malý pokrok se počítá.

A co ty?
Jaká byla tvoje škola?
Měl jsi rád školní obědy?
A co se učíš teď?

To je pro dnešek všechno.
Přepis epizody najdeš dole.

Pokud se ti epizoda líbila, můžeš podcast ohodnotit.
Pokud se díváš na video, můžeš dát like.
Také mi můžeš napsat zprávu nebo e-mail.
Detaily najdeš v popisu epizody.

Děkuju za poslech.
Uvidíme se příště.
Ahoj.

Je to pro tebe příliš snadné? Vyzkoušej podcast Čeština s Michalem určený pro pokročilejší studenty.

—
Podpora mé tvorby: https://ko-fi.com/cestinasmichalem
Online lekce: https://italki.com/teacher/6989034
Web: https://czechstart.buzzsprout.com
e-mail: cestinasmichalem@gmail.com

Support the show

Pomalá a srozumitelná čeština pro začátečníky.
Krátká epizoda zaměřená na poslech a porozumění bez vysvětlování gramatiky.

V této epizodě mluvím o práci a o tom, jak může vypadat běžný pracovní den v Česku. Zmiňuju kolegy, pauzu na oběd, práci z domova, dovolenou, stres i to, proč je důležité umět po práci odpočívat.

Text epizody:
Ahoj.
Tady Michal.
Vítej u podcastu Čeština s Michalem pro začátečníky.

Dnes budu mluvit o práci.

Práce je velká část života.
Většina dospělých lidí pracuje, hledá práci nebo se na práci připravuje ve škole.
Práce nám dává peníze, ale také režim, zkušenosti a kontakt s ostatními lidmi.

V Česku mnoho lidí chodí do práce od pondělí do pátku.
Běžný pracovní den začíná ráno a končí odpoledne.
Někdo pracuje od osmi do čtyř, někdo od devíti do pěti a někdo má úplně jiný režim.

Záleží na tom, jakou má člověk práci.
Lidé v kanceláři často sedí u počítače, píšou e-maily, mají schůzky a mluví s kolegy.
Lidé v obchodě pracují se zákazníky.
Lidé ve zdravotnictví, ve školách nebo v továrnách mají zase úplně jiný den.

Já jsem měl v životě různé práce a každá byla jiná.
Některá práce byla fyzicky náročná, jiná byla spíš náročná na hlavu.
Někdy je člověk unavený z pohybu a někdy hlavně z toho, že musí celý den přemýšlet, mluvit s lidmi a řešit problémy.

V práci jsou důležití kolegové.
Když má člověk dobré kolegy, pracovní den je mnohem příjemnější.

Součástí pracovního dne je také pauza na oběd.
Někdo si nosí jídlo z domova,
někdo chodí do restaurace
a někdo jí ve firemní jídelně.
Oběd je důležitý, protože je to často hlavní jídlo dne.

Když jsem pracoval v Česku, chodil jsem na oběd s kolegy.
Na chvíli jsme odešeli od počítačů a mluvili o něčem jiném než práci.

Dnes mnoho lidí pracuje také z domova.
Práce z domova má výhody i nevýhody.
Výhoda je to, že nemusím nikam jezdit a můžu být ve svém prostředí.
Na druhou stranu je někdy těžké dobře komunikovat s kolegy.

Další problém může být oddělení pracovního a osobního života.
Když mám pracovní počítač doma, občas pracuju moc.
Člověk si může říct, že odpoví jen na jeden e-mail, ale najednou pracuje déle, než chtěl.
Proto je důležité umět práci vypnout.

V práci se často řeší také dovolená.
Lidé chtějí mít čas na odpočinek, rodinu nebo cestování.
V létě si mnoho lidí bere dovolenou, protože děti mají prázdniny.

Pro mnoho lidí je práce také stres.
Někdy je moc úkolů, málo času a hodně tlaku.
Člověk potom přijde domů unavený a nemá energii na nic dalšího.

Podle mě je hodně důležité, aby práce měla nějaký smysl.
Nemusí to být vysněná práce.
Ale je dobré vědět, proč něco dělám a komu to pomáhá.

Někdy mě unaví i práce, která není fyzicky těžká.
Třeba dlouhé schůzky, nudné úkoly nebo komunikace s lidmi, se kterými si moc nerozumím.

Naopak zábavná práce mi někdy dodá energii.
Když se mi podaří nebo když se něco naučím, mám z práce lepší pocit.

Po práci je ale důležité mít i vlastní život.
Člověk potřebuje odpočinek, pohyb, rodinu, přátele a koníčky.

A co ty?
Jsi s prací spokojený?
Pracuješ raději s lidmi, nebo sám?

To je pro dnešek všechno.
Přepis epizody najdeš dole.

Pokud se ti epizoda líbila, můžeš podcast ohodnotit.
Pokud se díváš na video, můžeš dát like.
Také mi můžeš napsat zprávu nebo e-mail.
Detaily najdeš v popisu epizody.

Děkuju za poslech.
Uvidíme se příště.
Ahoj.

Je to pro tebe příliš snadné? Vyzkoušej podcast Čeština s Michalem určený pro pokročilejší studenty.

—
Podpora mé tvorby: https://ko-fi.com/cestinasmichalem
Online lekce: https://italki.com/teacher/6989034
Web: https://czechstart.buzzsprout.com
e-mail: cestinasmichalem@gmail.com

Support the show

Pomalá a srozumitelná čeština pro začátečníky.
Krátká epizoda zaměřená na poslech a porozumění bez vysvětlování gramatiky.

V této epizodě mluvím o rodině a o základních slovech jako máma, táta, rodiče, bratr, sestra, babička a děda. Také vyprávím o tom, jaké to je bydlet daleko od rodiny a zůstávat v kontaktu přes internet.

Text epizody:
Ahoj.
Tady Michal.
Vítej u podcastu Čeština s Michalem pro začátečníky.

Dnes budu mluvit o rodině.

Rodina je pro většinu lidí důležitá.
Může být velká, nebo malá.
Může bydlet blízko, nebo daleko.
Každá rodina je trochu jiná.

Každý přemýšlí o rodině jinak.
Ale do rodiny s dětmi patří rodiče.
Rodiče jsou máma a táta.
Když mluvím normálně o své rodině, říkám většinou máma a táta.
Když chci mluvit formálněji, můžu říct matka a otec.

Do rodiny patří také děti.
Rodiče můžou mít syna nebo dceru.
Potom máme sourozence.
Sourozenec je bratr nebo sestra.
Já mám bratra.
On je o pět a půl roku mladší než já.
V češtině často říkám brácha.
Brácha je hovorové slovo pro bratra.

Také mám kamaráda z dětství, kterému říkám brácha.
Není to skutečný brácha,
ale je opravdu jako moje rodina.

V rodině máme také prarodiče.
To jsou babička a děda.
Babička je máma mojí mámy nebo mého táty.
Děda je táta mojí mámy nebo mého táty.

Když jsem byl malý, trávil jsem s rodinou hodně času.
Byli jsme doma, chodili jsme na návštěvy nebo jsme jezdili na výlety.
V rodině se člověk učí hodně věcí.
Například mluvit, jíst, chovat se a žít s ostatními lidmi.

Dnes bydlím daleko od své české rodiny.
Moje rodina je v Praze, ale já bydlím v USA.
Proto se nevidíme tak často.
Když se chceme vidět osobně, musím letět letadlem.
Občas letím do Prahy a občas rodina letí za mnou.

Naštěstí si můžeme psát nebo volat.
Občas si zavoláme přes video.
Není to stejné jako osobní setkání, ale je to lepší než nic.

Mám také rodinu tady v Americe.
Moje manželka má svoji rodinu blíž, takže ji vídáme častěji.
Chodíme na návštěvy, máme společné večeře a slavíme spolu narozeniny nebo svátky.

Rodinné vztahy jsou někdy složité.
Lidé mají různé názory.
Můžou se hádat.
A někdy může být těžké se domluvit.

Ale rodina může být také velká podpora.
Když mám problém, můžu někomu zavolat.
Když mám radost, můžu se o ni podělit.
A když přijedu na návštěvu, je příjemné vidět známé lidi.

V češtině se často ptáme:
„Máš velkou rodinu?“
„Máš sourozence?“
„Kde bydlí tvoje rodina?“
„Vídáš svou rodinu často?“

Můžu odpovědět:
„Mám malou rodinu.“
„Mám jednoho bratra.“
„Moje rodina bydlí v Praze.“
„Nevídáme se často, protože bydlíme daleko.“

Každý má s rodinou jiný vztah.
Jeden člověk má blízko k rodičům.
Jiný člověk si víc rozumí se sourozenci.
Další má blízko k babičce nebo dědovi.
A pro mnoho lidí jsou velmi důležití také přátelé.

Myslím, že rodina není jen o tom, kdo je napsaný v rodokmenu.
Rodina můžou být lidé, kteří jsou pro nás důležití.
Lidé, se kterými sdílíme život, vzpomínky a často i starosti.

A co ty?
Máš velkou rodinu, nebo malou rodinu?
Máš sourozence?
A bydlí tvoje rodina blízko, nebo daleko?

To je pro dnešek všechno.
Přepis epizody najdeš dole.

Pokud se ti epizoda líbila, můžeš podcast ohodnotit.
Pokud se díváš na video, můžeš dát like.
Také mi můžeš napsat zprávu nebo e-mail.
Detaily najdeš v popisu epizody.

Děkuju za poslech.
Uvidíme se příště.
Ahoj.

Je to pro tebe příliš snadné? Vyzkoušej podcast Čeština s Michalem určený pro pokročilejší studenty.

—
Podpora mé tvorby: https://ko-fi.com/cestinasmichalem
Online lekce: https://italki.com/teacher/6989034
Web: https://czechstart.buzzsprout.com
e-mail: cestinasmichalem@gmail.com

Support the show

Pomalá a srozumitelná čeština pro začátečníky.
Krátká epizoda zaměřená na poslech a porozumění bez vysvětlování gramatiky.

V této epizodě mluvím o kině a o tom, proč má sledování filmu v kině jinou atmosféru než doma. Dozvíš se také něco o multikinech, menších kinech, letních kinech, dabingu a titulcích.

Text epizody:
Ahoj.
Tady Michal.
Vítej u podcastu Čeština s Michalem pro začátečníky.

Dnes budu mluvit o kině.

Kino je místo, kam lidé chodí na filmy.
Film si můžeme pustit doma, ale kino má jinou atmosféru.
Je tam velké plátno, dobrý zvuk a tma.

Když jdu do kina, nejdřív si vyberu film.
Někdy chci vidět komedii, někdy akční film a někdy něco vážnějšího.
Záleží na tom, na co mám zrovna náladu.

Dnes si lístek často koupím přes internet.
Vyberu si film, čas a sedadlo.
To je praktické, protože potom nemusím stát ve frontě.

Když přijdu do kina, ukážu lístek.
Potom přijdu do sálu a hledám svoje místo.
Když mám dobré místo, dobře vidím na plátno.

Mnoho lidí si v kině kupuje popcorn nebo něco k pití.
Když lidé během filmu hodně šustí, trochu mě to ruší.

Před filmem často běží reklamy a ukázky na další filmy.
Někdy jsou ukázky zajímavé, ale trvají moc dlouho.

Když film začne, světla zhasnou a v sále je ticho.
To mám na kině rád.
Na chvíli zapomenu na práci a jiné starosti.
Sleduju příběh a jsem v jiném světě.

Do kina je příjemné jít s někým.
Po filmu si můžeme povídat o tom, co se nám líbilo.

V Praze jsou různé typy kin.
Například velká multikina.
Multikino má hodně sálů a dává hodně filmů každý den.
Často je v nákupním centru.
Když chci vidět nějaký nový film, multikino je praktické.

Ale v Praze jsou také menší kina.
Mají jinou atmosféru.
Můžou dávat menší filmy, staré filmy nebo kultovní filmy.

Kultovní film je film, který má hodně fanoušků.
Někdy je to starší film, který lidé pořád rádi sledují.

V Česku existují také letní kina.
Letní kino je kino venku.
Lidé se dívají na film pod širým nebem.

Letní kina bývají ve městech, ale také na vesnicích.
Většinou nehrají každý den.
Často hrají jen jednou týdně.
A dávají jen jeden film za večer.
Ale letní kino má speciální atmosféru.

V Česku se zahraniční filmy často dávají s dabingem nebo s titulky.
Dabing je hlavně pro lidi, kteří neumí anglicky.
Ale je užitečný i pro studenty češtiny, protože postavy mluví česky.

Hodně lidí preferuje filmy s titulky.
Titulky jsou text dole na obrazovce nebo plátně.
Já mám titulky rád, protože slyším původní hlasy herců.

Kino není jen o filmu.
Je to také malý zážitek.
Člověk jde do města a sleduje příběh s ostatními lidmi.

Je pravda, že sledování filmů v televizi je jednodušší.
Ale já mám rád kino.
Protože některé filmy je opravdu lepší vidět v kině.

A co ty?
Chodíš rád do kina?
Máš raději velké multikino, nebo menší kino?
A byl jsi někdy v letním kině?

To je pro dnešek všechno.
Přepis epizody najdeš dole.

Pokud se ti epizoda líbila, můžeš podcast ohodnotit.
Pokud se díváš na video, můžeš dát like.
Také mi můžeš napsat zprávu nebo e-mail.
Detaily najdeš v popisu epizody.

Děkuju za poslech.
Uvidíme se příště.
Ahoj.

Je to pro tebe příliš snadné? Vyzkoušej podcast Čeština s Michalem určený pro pokročilejší studenty.

—
Podpora mé tvorby: https://ko-fi.com/cestinasmichalem
Online lekce: https://italki.com/teacher/6989034
Web: https://czechstart.buzzsprout.com
e-mail: cestinasmichalem@gmail.com

Support the show

Pomalá a srozumitelná čeština pro začátečníky.
Krátká epizoda zaměřená na poslech a porozumění bez vysvětlování gramatiky.

V této epizodě mluvím o kole a cyklistice. Dozvíš se užitečná slova jako helma, cyklostezka, horské kolo, silniční kolo a elektrokolo.

Text epizody:
Ahoj.
Tady Michal.
Vítej u podcastu Čeština s Michalem pro začátečníky.

Dnes budu mluvit o kole a cyklistice.

Kolo je dopravní prostředek, který má dvě kola, sedlo, řídítka a pedály.
Když jedu na kole, sedím na sedle, držím řídítka a šlapu do pedálů.

Cyklistika je jízda na kole.
Někdo jezdí na kole do práce nebo do školy.
A někdo jezdí jen pro radost.

Já mám kolo, ale používám ho málo.
Když je venku hezky, jezdím rád.
Ale většinou používám kolo jen jako dopravní prostředek.

Když jedu pomalu, je to klidné a pohodové.
Když jedu rychle nebo do kopce, je to už sport a po chvíli cítím nohy.

Na kole je důležité myslet na bezpečnost.
Je dobré mít helmu, protože helma chrání hlavu.
Když jedu večer nebo za tmy, potřebuju také světla, aby mě ostatní dobře viděli.

V Česku je cyklistika docela populární.
Mnoho lidí jezdí o víkendu do přírody.
Například kolem řeky nebo do lesa.
Někdo jezdí sám, ale hodně lidí jezdí s rodinou nebo s kamarády.

Ve městě může být kolo praktické, protože nemusím hledat parkování.
Na druhou stranu může být jízda ve městě nebezpečná,
protože je tam hodně aut a ne všude jsou dobré cyklostezky.

Cyklostezka je cesta pro kola.
Když je dobrá cyklostezka, jízda je bezpečnější a příjemnější.

Na vesnici nebo v přírodě je jízda na kole často klidnější.
Můžu jet kolem polí, lesů nebo vody.

Když jedu na delší výlet, vezmu si vodu a něco malého k jídlu.
Například banán, tyčinku nebo sendvič.
Když je horko, je důležité hodně pít.

Existují různé druhy kol.
Horské kolo je dobré do přírody,
silniční kolo je dobré na rychlou jízdu po silnici
a městské kolo je praktické ve městě.

Ale dnes jsou populární také elektrokola.
Elektrokolo má motor, který pomáhá člověku šlapat, takže je jednodušší jet do kopce nebo na delší výlet.

Jízda na kole je dobrá pro tělo a může být také dobrá pro hlavu.

A co ty?
Jezdíš rád na kole?
Jezdíš spíš ve městě, nebo v přírodě?

To je pro dnešek všechno.
Přepis epizody najdeš dole.

Pokud se ti epizoda líbila, můžeš podcast ohodnotit.
Pokud se díváš na video, můžeš dát like.
Také mi můžeš napsat zprávu nebo e-mail.
Detaily najdeš v popisu epizody.

Děkuju za poslech.
Uvidíme se příště.
Ahoj.

Je to pro tebe příliš snadné? Vyzkoušej podcast Čeština s Michalem určený pro pokročilejší studenty.

—
Podpora mé tvorby: https://ko-fi.com/cestinasmichalem
Online lekce: https://italki.com/teacher/6989034
Web: https://czechstart.buzzsprout.com
e-mail: cestinasmichalem@gmail.com

Support the show

Pomalá a srozumitelná čeština pro začátečníky.
Krátká epizoda zaměřená na poslech a porozumění bez vysvětlování gramatiky.

V této epizodě mluvím o kavárně a o tom, co si tam můžeme objednat. Dozvíš se užitečné věty, které tam můžeš použít.

Text epizody:
Ahoj.
Tady Michal.
Vítej u podcastu Čeština s Michalem pro začátečníky.

Dnes budu mluvit o kavárně.

Kavárna je místo, kam lidé chodí na kávu.
Ale nemusí si dát jen kávu.
Můžou si dát také čaj, limonádu nebo něco malého k jídlu.

Já mám kavárny rád.
Je to příjemné místo.
Člověk si může sednout, odpočinout si a dát si něco dobrého.

Když jdu do kavárny sám,
vezmu si s sebou knihu.
Objednám si kávu.
Sednu si ke stolu a chvíli čtu nebo jen odpočívám.
Často tam lidé pracují na počítači.

Někdy jdu do kavárny s manželkou nebo s kamarádem.
Dáme si kávu a povídáme si.
Když tam není moc velký hluk, je to příjemné místo na setkání.
Některé kavárny mají zahrádku.
Když je pěkné počasí, tak můžeme sedět venku.

Když přijdu do kavárny, podívám se na nabídku.
Nabídka je buď na papíře nebo je napsaná na tabuli za barem.

Můžu říct:
„Dobrý den, dal bych si černou kávu.“
Nebo:
„Dám si ledový čaj.“

Barista se někdy zeptá:
„Tady, nebo s sebou?“

Můžu odpovědět:
„Tady, prosím.“
Nebo:
„S sebou, prosím.“

Když mám chuť na něco sladkého, dám si dort nebo koláč.
Někdy se zeptám:
„Co doporučujete?“

V kavárně si můžu jen odpočinout.
Sedím u okna.
Dívám se ven a piju kávu.
A nikam nespěchám.

To mám na kavárnách rád.
I když je den rušný, v kavárně může být klidná atmosféra.

Ale ne každá kavárna je klidná.
Někdy je tam hodně lidí.
Někdy hraje hlasitá hudba.
A někdy je těžké najít volný stůl.

Když je kavárna plná, můžu si vzít kávu s sebou.
A piju ji třeba v parku na lavičce.

A co ty?
Chodíš rád do kavárny?
Co si tam obvykle dáváš?

To je pro dnešek všechno.
Přepis epizody najdeš dole.

Pokud se ti epizoda líbila, můžeš podcast ohodnotit.
Pokud se díváš na video, můžeš dát like.
Také mi můžeš napsat zprávu nebo e-mail.
Detaily najdeš v popisu epizody.

Děkuju za poslech.
Uvidíme se příště.
Ahoj.

Je to pro tebe příliš snadné? Vyzkoušej podcast Čeština s Michalem určený pro pokročilejší studenty.

—
Podpora mé tvorby: https://ko-fi.com/cestinasmichalem
Online lekce: https://italki.com/teacher/6989034
Web: https://czechstart.buzzsprout.com
e-mail: cestinasmichalem@gmail.com

Support the show