Pomalá a srozumitelná čeština pro začátečníky.
Krátká epizoda zaměřená na poslech a porozumění bez vysvětlování gramatiky.

V této epizodě mluvím o škole a studiu v Česku. Dozvíš se, jak funguje základní škola, známky, vysvědčení, školní jídelna, a tak dále.

Text epizody:
Ahoj.
Vítej u podcastu Čeština s Michalem pro začátečníky.

Dnes budu mluvit o škole a studiu.

Škola je velká část života.

V Česku chodí děti nejdřív na základní školu.
Základní škola má devět tříd.
To znamená, že děti chodí do školy devět let.
Děti začínají většinou v šesti letech a chodí do školy od pondělí do pátku.

První třída je pro děti velká změna.
Najednou mají aktovku, penál, sešity, učebnice a hlavně domácí úkoly.
Musí sedět v lavici, poslouchat paní učitelku a zvykat si na nový denní režim.

Na základní škole se děti učí číst, psát a počítat.
Později mají více předmětů, například češtinu, matematiku, dějepis, zeměpis, přírodopis, angličtinu nebo tělocvik.

Já si pamatuju, že některé předměty mě bavily víc a některé míň.
Když byla hodina nudná, bylo těžké dávat pozor.

V české škole jsou známky od jedné do pěti.
Jednička je nejlepší známka.
Pětka je nejhorší známka.
Když dítě dostane jedničku, je to úspěch.
Když dostane pětku, většinou to musí opravit.

Na konci pololetí a na konci školního roku dostávají děti vysvědčení.
Vysvědčení je důležitý papír se známkami.
Když má dítě dobré známky, rodiče mají radost.
Když známky nejsou dobré, doma může být dusno.

Ve škole jsou také přestávky.
Přestávka je čas mezi hodinami.
Děti můžou jíst svačinu, mluvit se spolužáky nebo chodit po chodbě.
Pro mě byla přestávka nejlepší část dne.

V českých školách bývá také školní jídelna.
Tam děti chodí na oběd.
Jídlo ve školní jídelně je pro mnoho Čechů silná vzpomínka.
Školní obědy nebyly moc dobré, ale dalo se to jíst.
Já si pamatuju polévky, omáčky, knedlíky, těstoviny i sladká jídla.

Po základní škole jde mnoho studentů na střední školu.
Existují různé typy středních škol.
Gymnázium je více obecné a často připravuje studenty na univerzitu.
Jiné školy jsou praktičtější a připravují studenty na konkrétní práci.

Důležitá zkouška na konci některých středních škol se jmenuje maturita.
V Česku se o maturitě hodně mluví, protože je to velký moment ve studentském životě.
Na maturitu se studenti musí dlouho připravovat.
Všichni jsou nervózní, protože že jde o hodně.

Po střední škole může člověk jít na vysokou školu.
Vysoká škola už je jiná.
Student má víc svobody, ale také víc zodpovědnosti.

Škola ale není jen o známkách a o testech.
Je také o kamarádech, učitelích, výletech, školních akcích a vzpomínkách.

Škola nás ovlivní na dlouhou dobu.
Ale pro hodně lidí studium nekončí, když skončí škola.
I dospělý člověk se pořád něco učí.
Učí se v práci, doma, z knih, z internetu nebo z vlastních chyb.

Studium češtiny je podobné.
Není to jen gramatika a slovíčka.
Je to také kultura, humor, zvyky a způsob, jak lidé mluví.

Když se učíš česky, učíš se postupně rozumět jinému světu.
A to je podle mě zajímavé.
Někdy je to těžké, ale každý malý pokrok se počítá.

A co ty?
Jaká byla tvoje škola?
Měl jsi rád školní obědy?
A co se učíš teď?

To je pro dnešek všechno.
Přepis epizody najdeš dole.

Pokud se ti epizoda líbila, můžeš podcast ohodnotit.
Pokud se díváš na video, můžeš dát like.
Také mi můžeš napsat zprávu nebo e-mail.
Detaily najdeš v popisu epizody.

Děkuju za poslech.
Uvidíme se příště.
Ahoj.

Je to pro tebe příliš snadné? Vyzkoušej podcast Čeština s Michalem určený pro pokročilejší studenty.

—
Podpora mé tvorby: https://ko-fi.com/cestinasmichalem
Online lekce: https://italki.com/teacher/6989034
Web: https://czechstart.buzzsprout.com
e-mail: cestinasmichalem@gmail.com

Support the show

Pomalá a srozumitelná čeština pro začátečníky.
Krátká epizoda zaměřená na poslech a porozumění bez vysvětlování gramatiky.

V této epizodě mluvím o práci a o tom, jak může vypadat běžný pracovní den v Česku. Zmiňuju kolegy, pauzu na oběd, práci z domova, dovolenou, stres i to, proč je důležité umět po práci odpočívat.

Text epizody:
Ahoj.
Tady Michal.
Vítej u podcastu Čeština s Michalem pro začátečníky.

Dnes budu mluvit o práci.

Práce je velká část života.
Většina dospělých lidí pracuje, hledá práci nebo se na práci připravuje ve škole.
Práce nám dává peníze, ale také režim, zkušenosti a kontakt s ostatními lidmi.

V Česku mnoho lidí chodí do práce od pondělí do pátku.
Běžný pracovní den začíná ráno a končí odpoledne.
Někdo pracuje od osmi do čtyř, někdo od devíti do pěti a někdo má úplně jiný režim.

Záleží na tom, jakou má člověk práci.
Lidé v kanceláři často sedí u počítače, píšou e-maily, mají schůzky a mluví s kolegy.
Lidé v obchodě pracují se zákazníky.
Lidé ve zdravotnictví, ve školách nebo v továrnách mají zase úplně jiný den.

Já jsem měl v životě různé práce a každá byla jiná.
Některá práce byla fyzicky náročná, jiná byla spíš náročná na hlavu.
Někdy je člověk unavený z pohybu a někdy hlavně z toho, že musí celý den přemýšlet, mluvit s lidmi a řešit problémy.

V práci jsou důležití kolegové.
Když má člověk dobré kolegy, pracovní den je mnohem příjemnější.

Součástí pracovního dne je také pauza na oběd.
Někdo si nosí jídlo z domova,
někdo chodí do restaurace
a někdo jí ve firemní jídelně.
Oběd je důležitý, protože je to často hlavní jídlo dne.

Když jsem pracoval v Česku, chodil jsem na oběd s kolegy.
Na chvíli jsme odešeli od počítačů a mluvili o něčem jiném než práci.

Dnes mnoho lidí pracuje také z domova.
Práce z domova má výhody i nevýhody.
Výhoda je to, že nemusím nikam jezdit a můžu být ve svém prostředí.
Na druhou stranu je někdy těžké dobře komunikovat s kolegy.

Další problém může být oddělení pracovního a osobního života.
Když mám pracovní počítač doma, občas pracuju moc.
Člověk si může říct, že odpoví jen na jeden e-mail, ale najednou pracuje déle, než chtěl.
Proto je důležité umět práci vypnout.

V práci se často řeší také dovolená.
Lidé chtějí mít čas na odpočinek, rodinu nebo cestování.
V létě si mnoho lidí bere dovolenou, protože děti mají prázdniny.

Pro mnoho lidí je práce také stres.
Někdy je moc úkolů, málo času a hodně tlaku.
Člověk potom přijde domů unavený a nemá energii na nic dalšího.

Podle mě je hodně důležité, aby práce měla nějaký smysl.
Nemusí to být vysněná práce.
Ale je dobré vědět, proč něco dělám a komu to pomáhá.

Někdy mě unaví i práce, která není fyzicky těžká.
Třeba dlouhé schůzky, nudné úkoly nebo komunikace s lidmi, se kterými si moc nerozumím.

Naopak zábavná práce mi někdy dodá energii.
Když se mi podaří nebo když se něco naučím, mám z práce lepší pocit.

Po práci je ale důležité mít i vlastní život.
Člověk potřebuje odpočinek, pohyb, rodinu, přátele a koníčky.

A co ty?
Jsi s prací spokojený?
Pracuješ raději s lidmi, nebo sám?

To je pro dnešek všechno.
Přepis epizody najdeš dole.

Pokud se ti epizoda líbila, můžeš podcast ohodnotit.
Pokud se díváš na video, můžeš dát like.
Také mi můžeš napsat zprávu nebo e-mail.
Detaily najdeš v popisu epizody.

Děkuju za poslech.
Uvidíme se příště.
Ahoj.

Je to pro tebe příliš snadné? Vyzkoušej podcast Čeština s Michalem určený pro pokročilejší studenty.

—
Podpora mé tvorby: https://ko-fi.com/cestinasmichalem
Online lekce: https://italki.com/teacher/6989034
Web: https://czechstart.buzzsprout.com
e-mail: cestinasmichalem@gmail.com

Support the show

Pomalá a srozumitelná čeština pro začátečníky.
Krátká epizoda zaměřená na poslech a porozumění bez vysvětlování gramatiky.

V této epizodě mluvím o rodině a o základních slovech jako máma, táta, rodiče, bratr, sestra, babička a děda. Také vyprávím o tom, jaké to je bydlet daleko od rodiny a zůstávat v kontaktu přes internet.

Text epizody:
Ahoj.
Tady Michal.
Vítej u podcastu Čeština s Michalem pro začátečníky.

Dnes budu mluvit o rodině.

Rodina je pro většinu lidí důležitá.
Může být velká, nebo malá.
Může bydlet blízko, nebo daleko.
Každá rodina je trochu jiná.

Každý přemýšlí o rodině jinak.
Ale do rodiny s dětmi patří rodiče.
Rodiče jsou máma a táta.
Když mluvím normálně o své rodině, říkám většinou máma a táta.
Když chci mluvit formálněji, můžu říct matka a otec.

Do rodiny patří také děti.
Rodiče můžou mít syna nebo dceru.
Potom máme sourozence.
Sourozenec je bratr nebo sestra.
Já mám bratra.
On je o pět a půl roku mladší než já.
V češtině často říkám brácha.
Brácha je hovorové slovo pro bratra.

Také mám kamaráda z dětství, kterému říkám brácha.
Není to skutečný brácha,
ale je opravdu jako moje rodina.

V rodině máme také prarodiče.
To jsou babička a děda.
Babička je máma mojí mámy nebo mého táty.
Děda je táta mojí mámy nebo mého táty.

Když jsem byl malý, trávil jsem s rodinou hodně času.
Byli jsme doma, chodili jsme na návštěvy nebo jsme jezdili na výlety.
V rodině se člověk učí hodně věcí.
Například mluvit, jíst, chovat se a žít s ostatními lidmi.

Dnes bydlím daleko od své české rodiny.
Moje rodina je v Praze, ale já bydlím v USA.
Proto se nevidíme tak často.
Když se chceme vidět osobně, musím letět letadlem.
Občas letím do Prahy a občas rodina letí za mnou.

Naštěstí si můžeme psát nebo volat.
Občas si zavoláme přes video.
Není to stejné jako osobní setkání, ale je to lepší než nic.

Mám také rodinu tady v Americe.
Moje manželka má svoji rodinu blíž, takže ji vídáme častěji.
Chodíme na návštěvy, máme společné večeře a slavíme spolu narozeniny nebo svátky.

Rodinné vztahy jsou někdy složité.
Lidé mají různé názory.
Můžou se hádat.
A někdy může být těžké se domluvit.

Ale rodina může být také velká podpora.
Když mám problém, můžu někomu zavolat.
Když mám radost, můžu se o ni podělit.
A když přijedu na návštěvu, je příjemné vidět známé lidi.

V češtině se často ptáme:
„Máš velkou rodinu?“
„Máš sourozence?“
„Kde bydlí tvoje rodina?“
„Vídáš svou rodinu často?“

Můžu odpovědět:
„Mám malou rodinu.“
„Mám jednoho bratra.“
„Moje rodina bydlí v Praze.“
„Nevídáme se často, protože bydlíme daleko.“

Každý má s rodinou jiný vztah.
Jeden člověk má blízko k rodičům.
Jiný člověk si víc rozumí se sourozenci.
Další má blízko k babičce nebo dědovi.
A pro mnoho lidí jsou velmi důležití také přátelé.

Myslím, že rodina není jen o tom, kdo je napsaný v rodokmenu.
Rodina můžou být lidé, kteří jsou pro nás důležití.
Lidé, se kterými sdílíme život, vzpomínky a často i starosti.

A co ty?
Máš velkou rodinu, nebo malou rodinu?
Máš sourozence?
A bydlí tvoje rodina blízko, nebo daleko?

To je pro dnešek všechno.
Přepis epizody najdeš dole.

Pokud se ti epizoda líbila, můžeš podcast ohodnotit.
Pokud se díváš na video, můžeš dát like.
Také mi můžeš napsat zprávu nebo e-mail.
Detaily najdeš v popisu epizody.

Děkuju za poslech.
Uvidíme se příště.
Ahoj.

Je to pro tebe příliš snadné? Vyzkoušej podcast Čeština s Michalem určený pro pokročilejší studenty.

—
Podpora mé tvorby: https://ko-fi.com/cestinasmichalem
Online lekce: https://italki.com/teacher/6989034
Web: https://czechstart.buzzsprout.com
e-mail: cestinasmichalem@gmail.com

Support the show